Braşov, Bran, cabana Plaiul Foii

Milan Vlahovič2. 7. 2007

Budík na hodinkách zklamal a tak vstávání v 7.00 se nekonalo. Naštěstí jsem si na telefonu zapomněl vypnout budíka z pracovního týdne a tak v 7.30 mě vytáhla vybrující torna vyhrávající R.E.M. Než se nám ale podařilo skutečně vyrazit uplynulo ještě dost času. Nejdřív se holky sprchovaly, proběhla snídaně, pak se ještě s panem domácím probíral náš plán cesty a zjistili jsme po prostudování průvodců, že nástup do pohoří není z Branu, jak jsme se původně domnívali, ale přes vesnici Zrnešti a dál přes chatu Plaiul Foii. Naštěstí je Zarnešti asi 10 km od Branu.

Rozloučili jsme se v hotýlku, ve městě ještě vyměnili nějaké € za RON a už jsme byli na cestě na autobusové nádraží. Najít ho nebyl problém. Stačilo dojít 20 m na hlavní ulici a pak po ní asi 20 minut. Cesta to byla ale úmorná, protože bylo náhderný počasí. Autobus stál 14 RON pro všechny. To nás dost překvapilo, protože se nám zdálo, že v porovnání s vlakem to bylo skoro zadarmo.

Autobus byl celkem plnej už z nádraží, ale toho si asi ti co později přistupovali vůbec nevšímali. My jsme byli úplně vzadu a parta cikánů co stála hned vele nás byli sekáči. V síťkách na zavazadla měli nacpaný kosy a ačkoliv v autobuse bylo tak 100°C měli navlečený košile, svetry a vestičky?!? Jeden celkem dlouho koukal Kristíně do výstřihu, tak jsem mu pak krvelačným pohledem naznačil, že to není vhodné. Dal už pokoj. Vystoupneí bylo bez potíží. Nejdřív jsem se jednoho typickýho rumuna zptal svojí dokonalou rumunštinou za kolik zastávek bude Bran. A on mi zase svojí o poznání plynulejší angličtinou odpověděl - „Do you speak English?“. To mě naprosto konsternovalo, takže jsem se zmohl jen na nějaké mumlání. Kluci to zachránili tak se ho zeptali, ale než stačil odpovědět, už jsme si ukazovali na hrad, který se najednou před námi vyhoupl, prstem.

Vyskákali jsme. Celkem rychle jsme se zorientovali a vystáli si frontu na vstupenky. Byli jsme odhodlaní přesvědčit pokladní, že nás pět jsme všichni studenti za pomocí Míšiné šalinkarty. Nebylo to ale potřeba, protože paní nám je bez potíží prodala i tak.

Hrad i skanzen jsou bezva. Popisovat to nebudu — fotky řeknou snad víc. Sice jsme si nekoupili foto povolenku, ale vůbec nikdo se tam o ni nezajímal. (Studentské vstupné - 6 RON.) Batohy jsme si nechali u ochotného hlídače brány do areálu a ačkoliv nerozumněl ani slovo z toho co jsme říkali a my ani slovo z toho co říkal on, nebyl problém domluvit to.

Hned jak jsme se dostali z areálu jsme si dali sváču, ale už jsme řešili jak se dostaneme do Zarnešti a ještě lépe až k Plauil Foii. Z mnoha variant vyhrála tato — do 18.00 zkoušet stopovat auta a když to neklapne tak jet autobusem do Zarnešti a tam by se uvidělo. Asi hodinu jsme u silnice mávali Kristina a já a pak jsme se vystřídali s Míšou a Langošem. Původně to byla sice dvojka Etwas-Langoš, ale Etwas po chvíli došel a tekla mu z nosu krev. Mysleli jsme si že třeba došlo k nějakému insidentu, ale bylo to jen z horka. :-( Míšu napadlo, když došla na stopovací místo, zeptat se na odvoz kluka co tam řídil parkování aut a po chvilce smlouvání to dostala na 40 RON až k Plaiul Foii. To se nám vzhledem k pokročilému času zdálo dobré a i s útratou v hospodě jsme se dostali na cenu převyšující 50 RON, kterou nám původně nabízel taxikář, již jsme odmítli. Etwasovi se při nástupu do dodávky podařilo šikovně v trávě najít hrozně páchnoucí exkrement, kterého si všiml až po delší době. Rozpatlal to v zadní části auta a smrad to byl pekelnej. Řidič a doprovod si toho zápachu všimli snad dřív než Etwas s Kristinou a hned začali větrat a šplíchat v autě jakýsi osvěžovač. Nejdřív jim to asi přišlo srandovní, protože se tomu smáli. Pak ale je smích přešel a trpěli... To už si toho všiml i Etwas a začalo se řešit co s tím. Nakonec to nějak dostal do sáčku, kterým zbytek cesty mával jako kadidlem. Při výstupu se Langoš za Etwasa omluvil a řekl, že se ožral a stoupl do hovna...

U Plauil Foii byla pohoda. Využili jsme poslední solidní záchod, koupili pár Ursusů, uvařili večeři a vegetilo se. Přifařil se tam k nám nějakej čoklík, kterýmu jsme dali pracovní jméno Úterý. Uslo se asi kolem 23:00.

Ostatní články seriálu

Brno, Sighişoara
Sighişoara, Braşov
Braşov, Bran, cabana Plaiul Foii
cesta z Plaiul Foii do hor
Făgăraş - hlavní hřeben a carmatura Zarnei
carmatura Zarnei - cabana Urlea
cabana Urlea - Breaza - město Făgăraş
město Făgăraş - Vintu de Jos - Sibiu
Sibiu - Alba Iulia - ČR (Brno)

Komentáře k článku

ETWAS
20. 9. 2011, 19:16

Než jsme sehnali nějaký to taxi, čekali jsme zatím v místní hospůdce na letní zahrádce. Obsluhovala tam starší paní, která naši první rundu (vypili jsme lahvový Ursusy asi za 20 sekund) okomentovala jasným "Ha čechoslovakyja ?" což jasně naznačilo co nás v zahraničí proslavilo.