výlet do Dublinu II., New Grange, Monsterboice, Hill of Slane, Trim

Milan Vlahovič30. 7. 2004

Takže tento den se nám poprvé podařilo vyrazit vážně celkem brzo. Vzhledem k tomu kolik nás bylo a co se ráno všechno dělo považuji odjezd z Kilkeny v "nevimužkolik" za skvostný čas. A se spojením rychlejšího přesunu po dálnice v kombinaci se známostí trasy, stalo se to, že v hlavním městě jsme vystoupili v 11 hodin. Vzhledem ke včerejšímu nestíhání jsme se totiž cestou na sever rozhodli ještě stavit se na výstavu DVBLINIA, která byla podle mne vážně dobrá. Byla pojatá hodně interaktivně a zpracování se snažilo přiblížit středověký život v Dublinu co nejvěrněji. Takže jsme se prošli řemeslnickou uličkou ošahali si některé nástroje. Nakoukli jsme na palubu obchodní lodě, ale také si prohlédli vykopávky a repliku jednoho výkopu. Zkrátka to bylo bezva a to za pouhých 4.75 € na oba!

Času bylo plno a den byl krásný a tak jsme se všichni moc těšily na "Brú na Boine" - tedy údolí řeky Boyne. Cestu jsem prospal takže jsem se probral při vjezdu na parkoviště. A hned při vstupu do budovy mě zaujala organizace - nějaká paní nám nalepila barevná kolečka s časy odjezdů autobusů ke pravěkým "objektům" a vzápětí nám prodali lístky. Opět se nám podařilo uplatnit studentské slevy na šalinkarty. První "objekt" se jmenoval Knowth a šlo o jeden ze tří uměle navršených kopců v jehož nitru se skrývaly dvě uměle vytvořené kamenné chodby, zřejmě užívané jako svaté prostory původních obyvatel. Postavený byl asi 4-5 tis. let př.n.l. Má kruhový půdorys a průměr asi 60 m. Do jeho chodeb jsme jen nakoukli, ale byla uvnitř vytvořená malá místnost, která ukazovala průřezy (umělé) kopcem s některými nálezy. Okolo byly archeology navršeny další malé kopečky s kamennými chodbami a místnůstkami, které byly odryty, jež ale časem zanikly. Bylo jich 17. Další vrch se jmenoval New Grange. Byl o trochu menší. Jeho průčelí bylo z býlých kamenů, které ovšem byly kolem celého kopce, jen tam ale byly vybělené archeology pro demonstrování duchovní síly takového obrazu. Stejně jako první byl i tento kopec kolem základů obestavěn velikými kameny. Některé byly zdobeny ornamenty. Před čelní stranou se nacházelo několik odkrytých míst výkopů, které zaznamenávaly polohu těl obětovaných zvířat, která měla hroby uspořádané do velikého kruhu. Uprostřed původně byly také dva "satelity", jak se odborně nazývají menší mohylky. Vchod do hlavní mohyly byl odlišný od ostatních otvorem nad vstupním "rámem". Zde nás dovnitř pustili a po chvíli povídání nám ukázali, k čemu onen otvor slouží. V hrobce se zhaslo a pak ráno zimního slunovratu. Zdálo se to skoro neuvěřitelné a běhal mráz po zádech. Stáli jsme namáčknutí v malých bočních "lodích" hlavního prostoru. Ten byl vysoký přes tři metry složený z velikých kamenů a uzavíral to jeden veliký mnohatunový. Takže jsme takto stáli v kapli staré přes čtyři tisíce let a v přístupové chodbě se začalo k nám prodírat světlo. To stále sílilo a po chvilce se u nohou prvního z nás objevil hrot úzkého slunečního šípu. Svítil plnou silou jasného umělého ranního slunce a blížil se pomalu k hlavnímu oltáři. Bylo fascinující jak středem té věkovité, neproniknutelné tmy procházel proužek nejostřejšího světla. Byla to zkrátka fantazie. Po chvíli se sluneční oštěp začal vytrácet tak pomalu jak se objevil. Když jsme vyšli užaslí ven bylo už málo času do odjezdu autobusu zpět do střediska, u kterého jsme parkovali.

Tam nás ještě pustili do expozice ukazující vývoj obydlení ve zdejším kraji a průběh vykopávek. I ta byla skvělá a v jejím závěru nám ještě jednou pustili, v uměle vytvořeném prostoru dle vnitřku New Grange, sluneční paprsky zimního slunovratu. K tomu teď pustili i komentář archeologa, který jej poprvé spatřil v "moderní době". Jeho překlad nelze reprodukovat, poněvadž byl plný úžasu, který asi nezvládnu popsat. Celý jev v reálu trvá 17 minut a začíná objevením onoho slunečního hrotu, který se rozšíří na pruh asi 50 cm široký a prostor trochu prosvětlí. Pak zase zmizí na 364 dní 23 hodin a 47 minut... Do aut jsme se dostali v 18 hodin.

Cestou zpět jsme navštívili Monsterboice, což byl hřbitov dost podobný tomu v Rossborough a to i proto, že tam byla podobná věž. Něco jsme nafotili a pokračovali směrem na Kilkeny. A navštívili ještě další památku a to Slane Abbey. Byla to zřícenina kostela se hřbitovem, kde mezi náhrobky stál krásný, ale nám neznámý, strom. A hned vedle byla velice zachovalá zřícenina opatství. Dalo se tam najít několik krbů s komíny, věž se zachovalým kamenným točitým schodištěm a vůbec byla skvěle zachovalá. Bylo tam krásně a téměř nikdo. A když jsme se i tam nakochali krásných pocitů vydali jsme se k poslednímu zastavení dne. Tím byla vesnice Trim, kde se tyčila polorozpadlá věž a ní bývalé opatství a zámeček - dnes něší luxusní vila. Přes říčku hrad, který byl bohužel zavřený, ale vypadal moc hezky. Však se na něm taky točila část Statečného srdce. (Psal jsem hrad, ale i toto byla zřícenina.) Návrat domů byla cesta téměř o život. Jeli jsme pozdě a unavení. U Henryho v autě všichni usnuli, téměř i řidič. U nás jsem se snažil neusnout já a bavil jsem se s Liborem. Přežili jsme.